Přírodní i elegantní podkroví

Půdní romantické bydlení s trámy a pod zkosenými stropy vyplnil ořech s černým leskem ozvláštněný stříbrnými detaily, bambus a mozaika.

text Šárka Drbohlavová foto Robert Žákovič

Majitelka dřív bydlela v pronajatém bytě na Žižkově. Protože má ráda starou zástavbu a Prahu, našla si vlastní bydlení ve stejné čtvrti. Protože do právě rekonstruovaného domu přišla jako jedna z prvních, mohla ještě zasáhnout do stavebních prací.

Hnědo-černou oživuje bílá a stříbrná

Zařízení interiéru se ujala firma ZAKIdesign, která navrhla a vyrobila většinu nábytku na míru v kombinaci ořechové dýhy a lamina s černým lesklým povrchem, a oživila ho jak bílou barvou, tak stříbrnými lištami. Toto tmavší ladění sluší prostoru už proto, že ho zesvětlují bambusové podlahy a je i dostatečně prosvětlený, hlavní obytná část čtyřmi střešními okny, ložnice dvěma. Světelnou a tepelnou pohodu zajišťují vnější i vnitřní rolety. Atmosféru dotvářejí původní nalakované trámy s patinou starých zářezů a zpevněné železem s hřeby.

První jednoduchý návrh vyskládat do prostoru nábytek ve tvaru kvádrů se neuskutečnil. Prostor kuchyně a obývacího pokoje nakonec propojila společná nízká stěna z nábytku, která slouží oběma prostorům. Kuchyně je standardně vybavená, netvoří ji vestavby, a protože v ní bylo dost místa, podařilo se do linky zakomponovat i pračku se sušičkou, které by se stěží vešly do koupelny. Zbylo dost místa na úložné prostory, i když těch podle slov majitelky není nikdy dost. „Hlavní obytnou část jsem si relativně dost zastavěla nábytkem, ale odpadly tak nevhodné varianty, kdy v pohybu po místnosti a přístupu k nábytku bránily trámy," usmívá se.

Čekání se vyplatí

Koupelna byla místem, do něhož se ještě mohlo stavebně zasáhnout. Místo sprchového koutu si totiž Kateřina přála vanu, hlavně pro zpříjemnění chladných zimních večerů. Mohla zvolit jakýkoli obklad, ale plánovaná mozaika se jí velmi líbila stejně jako bambus, který se použil nejen na stěnu, ale i na obložení vany. Jen barevnost mozaiky byla malou neznámou, vzorek dostala Kateřina mailem, a věřila, že se jeho odstín nebude příliš lišit od reality.

Vždy si přála půdní byt, má sice „jen" šedesát metrů čtverečních, ale působí prostorněji. Stejně tak samostatná ložnice, vyplnila ji postel a kazetová skříň s třemi posuvnými dveřmi. V místnosti zbylo místo, a tak Kateřina přemýšlí ještě o lenošce nebo stojacím zrcadle. „Je dobré byt nějaký čas pozorovat, nezastavit ho hned nábytkem," říká. „Bez sedačky jsem vydržela rok, než jsem našla tu pravou, poslední věcí, kterou jsem si pořídila, je konferenční stolek se skleněnou deskou a černou lesklou nohou s otvorem na ukládání věcí."

Příjemné dotváření

„Líbí se mi svítidla, ale i baterie, které působí industriálním dojmem," pokračuje. „Mám ráda všechny lampy, zvlášť lustry, ale kvůli zkoseným stěnám jsem se musela smířit s drobnějšími svítidly. Vybírám ještě doplňky, hlavně koberec do ložnice." Všechny stěny jsou bíle vymalované, kromě bambusu a mozaik v koupelně, takže uvažuje alespoň o jedné barevné stěně. Adeptkami je šedá, okrová nebo olivová v podobném odstínu, jako jsou polštáře na pohovce. Designově se promění i vana, z praktických důvodů dostane skleněnou zástěnu.

„Svůj sen jsem si splnila," říká naše hostitelka, „byt chápu jako startovací, do doby, než budu mít děti, přece jen nemá výtah, a devadesát šest schodů je znát. Vlastně největším technickým problémem bylo stěhování těžkých a velkých věcí, třeba pračky a pohovky. Můj příští byt už zřejmě nebude půdní. Se zkosenými prostory se sami moc nepoperete, jsou limitující, navíc ráda pozoruji lidi, a střešními okny se díváte do nebe. To ale nemění nic na tom, že s bytem jsem velice spokojená. Líbí se mi masivní nábytek který je dobře promyšlený s moderními prvky. Rustikální nemám ráda a ten moderní se podle mého hodí do nové zástavby."